OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Diskotéky nemám rád, no v prípade tejto, akejsi metalovej diskotéky, urobím výnimku. PAIN nepočúvam často, skôr zriedkavo, no musím priznať, že ich pojatie metalu sa mi vcelku pozdáva. Debut s názvom „Pain“ v roku 1997 doslova valcoval, ďalšie albumy ho však nedokázali prekonať, alebo sa mu vôbec vyrovnať. No kto by nejaké kvalitatívne skoky vpred očakával? Presne takto pristupujem aj k tomuto DVD, ktoré vyšlo u našich severných susedov. Nečakal som žiaden umelecký zážitok, len metalovú diskotéku a zábavu. A presne toho som sa dočkal, takže som absolútne spokojný.
Na „Live Is Overrated“, sa ako hlavný pokrm nachádza záznam z poľskej zástavky festivalu Metalmania (12. 3. 2005). Osem, dá sa povedať že najväčších, hitov kapely je nasnímaných na viacero kamier a slušne postrihaných, takže okrem hudby sa dočkáte veľmi kvalitného obrazového materiálu. („Supersonic Bitch“, „End of the Line“, „On Your Knees“, „Dancing With The Dead“, „It's Only Them“, „Just Hate Me“, „Same Old Song“, „Shut Your Mouth“). Čo sa týka zvukového hávu, tento koncert sa podarilo nasnímať na veľmi slušnej úrovni. Už sa prestávam čudovať, prečo pomaly všetci natáčajú DVD-čka v Poľsku. Určite nepôjde len o nižšie náklady. Peter Tägtgren doslova kraľuje pódiu, v bielej košeli a s kravatou. Komunikáciu s publikom obmedzuje na krátke predstavenie nasledujúcej skladby, čo sa dá pochopiť. Času na takom veľkom podujatí, ako je Metalmania, nie je nikdy dostatok. No aj napriek tomu sa PAIN dostáva od poľského publika vrelého prijatia. Doprovodná kapela nijako neprekvapuje, no svoju úlohu plní skvelo a do bodky interpretuje hudbu, ktorú interpretovať má. Snáď jediným oživením je prítomnosť vcelku pekných bábik obsluhujúcich gitaru a basu (a ja, že prečo tí Poliaci pod pódiom tak šalejú :-). Týchto osem skladieb utečie veľmi rýchlo, na jedno DVD-čko by toho bolo príliš málo, a tak na ňom nájdeme aj ďalšie chuťovky.
Prvou chuťovkou doplňujúcou hlavný chod je záznam z televízneho štúdia v Krakove (13. 1. 2005). Ďalších šesť skladieb natočených v takpovediac klubových priestoroch je dôkazom toho, že fenomén PAIN funguje aj v menších priestoroch a pred menej početným publikom. Čo sa týka obrazu a zvuku, tak je na rovnako skvelej úrovni, ako záznam z Metalmanie. („Greed“, „Breathing In Breathing Out“, „Suicide Machine“, „Nothing“, „Eleanor Rigby“, „On And On“)
Druhou chuťovkou sú dve skladby z Helsínk (29. 3. 2005). Tu už ide zvuková a obrazová kvalita o niekoľko úrovni dole, no aj napriek tomu sa na záznam dá v pohode pozerať. Možno aj práve preto, že ide len o dve skladby („Supersonic Bitch“ a „End Of The Line“).
A priam čerešničkou na torte sú všetky klipy, ktoré kedy PAIN natočili. Tu myslím, že nie je ani o čom písať. Nesporná kvalita, čo sa týka obrazového spracovania najväčších hitov kapely, je proste nespochybniteľná. Myslím, že práve táto bonusová časť poteší skalných fanúšikov najviac.
Na DVD sa nachádza aj povinná omáčka vo forme rozhovoru, biografie, diskografie, foto galérie, nájdete tam wallpapery, logo a linky (PAIN, Stockholm rec. a Metal Mind prod.) Takže si na ňom, podľa môjho názoru, každý nájde čokoľvek ho napadne a nič podstatné mu chýbať nebude.
Nabúchané DVD, ktoré obsahuje všetko, čo DVD obsahovať má a dokonca vo veľmi dobrej zvukovej a obrazovej kvalite.
6,5 / 10
Peter Tägtgren
- gitara, spev
koncertní hudobníci:
Andrea Odendahl
- gitara
Alla Fedynitch
- basgitara
David Wallin
- bicie
1. Supersonic Bitch (Metalmania 2006)
2. End Of The Line (Metalmania 2006)
3. On Your Knees (Metalmania 2006)
4. Dancing With The Dead (Metalmania 2006)
5. It's Only Them (Metalmania 2006)
6. Just Hate Me (Metalmania 2006)
7. Same Old Song (Metalmania 2006)
8. Shut Your Mouth (Metalmania 2006)
9. Greed (Krzemionki TV Studio, Kraków)
10. Breathing In Breathing Out (Krzemionki TV Studio, Kraków)
11. Suicide Machine (Krzemionki TV Studio, Kraków)
12. Nothing (Krzemionki TV Studio, Kraków)
13. Eleanor Rigby (Krzemionki TV Studio, Kraków)
14. On And On (Krzemionki TV Studio, Kraków)
15. Supersonic Bitch (Tavastia Club, Helsinki)
16. End Of The Line (Tavastia Club, Helsinki)
17. End Of The Line (video)
18. Suicide Machine (video)
19. On & On (video)
20. Shut Your Mouth (video)
21. Just Hate Me (video)
22. Same Old Song (video)
23. Bye/Die (video)
I Am (2024)
Coming Home (2016)
You Only Live Twice (2011)
Cynic Paradise (2008)
Psalms Of Extinction (2007)
Life Is Overrated (DVD) (2005)
Dancing With the Dead (2005)
Nothing Remains The Same (2002)
Rebirth (2000)
Pain (1997)
Výborný živák.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.